Krajinomalba 2

V autě posloucháme rádio: „ Kolona popojíždí na D1 na 120 kilometru. Počítejte se zdržením 45 minut.“
Tak téhle záležitosti jsme se jednoduše vyhli.
Už jsem to totiž nemohla vydržet. Musela jsem se nasosat. Znovu a opět. Napít se plnými doušky přímo z lůna té nádherné krásky. Je to nekončící příběh. A o kom, že je vlastně řeč?
Přeci o mé lásce Šumavě.
Zajímavé, poslední dobou mě nějak přitahuje východní část NP, to asi proto, že od Kvildy na západ to znám. Nechci psát jako svoje boty, ale pod důvěrně, se podepsat mohu. Nicméně i tady stále něco nového nadšeně objevuji.

Mistr Jan Hus

Cestou na jih jsme projížděli Husincem a při té příležitosti jsme se zašli podívat na rodný dům Mistra Jana Husa. Uplynulo 600 let od jeho upálení v roce 1415.
Ráda se fyzicky seznamuju s místy, kterými šla historie. Nedávno jsme byli na gotickém Kozím Hrádku, nedaleko Sezimova Ústí, kde Jan Hus pobýval a kázal v letech 1412 – 1414, po nuceném odchodu z Prahy.
Od té doby, co mám částečně práci v Táboře, jsem v kontaktu s místy, kde se psala historie husitství. Staré město. Hradby, brány, domy a uličky starého města. Jejich křivolakost, nerovnost, detaily. Obrovská rozmanitost a pestrost, samé překvapení. Výsledek je malebnost. Genius loci má neopakovatelnou atmosféru.

Ale zpátky k Šumavě

Nic takového jako náhoda neexistuje…

Byli jsme už za Prachaticemi v Libínském Sedle, když tu telefon. Volá mi známá, kterou mám ráda.
Naposledy jsme spolu mluvily asi před čtvrt rokem. Tehdy jsem od ní něco potřebovala. Bylo to dávno, už jsem na ten hovor zapomněla a ona se ozve právě teď! A mimo jiné se zeptá: “ A kdepak jste?“ „ Za Prachaticema v Libínským Sedle “.
„Aháá a nechcete se podívat k nám na chalupu?“ Slovo dalo slovo a my jsme zahájili náš odpočinkový pobyt v chaloupce na samotě v lese, nedaleko Vojenského újezdu Boletice. Mají tu 3 malé rybníčky, v kterých se koupou zároveň s čolky. Čistá voda, vůkol les a nekosené louky. Panoramata jedna nekončící báseň.

Vojenský újezd zaručuje, že se sem moc nesmí, proto je zdejší příroda relativně málo narušená, ale zároveň může člověk snadno zabloudit, bez mapy, zvlášť když to tu nezná. Proto si pro nás kamarádka do Libínského Sedla raději přijela osobně a na chalupu jsme pokračovali s ní.

Kostel svaté Anny v Libínském Sedle

Čekání jsme si v Libínském Sedle zkrátili návštěvou pozdně gotického kostela svaté Anny z druhé poloviny 14.století. V krovu lodi jsou trámy z kmenů kácených pravděpodobně v roce 1458. V interiéru se nacházejí gotické a renesanční nástěnné malby. V rámci Dnů evropského dědictví 2015 byl umožněn volný vstup na galerii.

Dny evropského dědictví – European Heritage Days /EHD/

Cituji z brožury Městského úřadu Prachatice, odbor stavebně správní a regionálního rozvoje:

„Dny evropského dědictví jsou významnou celoevropskou kulturně poznávací společenskou akcí, která slouží k rozšíření všeobecného povědomí o našem kulturním dědictví.
Každoročně v měsíci září pro širokou veřejnost zpřístupňují co nejvíce zajímavých a výjimečných památek, budov, objektů i prostor, včetně a zejména těch, které jsou jinak zčásti nebo celé nepřístupné, objektů soukromých i veřejných. Přitom se nejedná pouze o objekty, které jsou oficiálně prohlášeny kulturními památkami, ale otevírají se i další zajímavé objekty, které nebývají přístupny veřejnosti vůbec nebo pouze příležitostně a částečně.
První akce tohoto druhu byla pod názvem Den otevřených dveří památek zorganizována v roce 1984 ve Francii.
V České republice se EHD konají pravidelně od roku 1991 v první polovině září. Od roku 1998 je jejich hlavním garantem Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska, které vždy ve spolupráci s jedním z členských měst pořádá národní zahájení. Partnery hlavního garanta jsou Ministerstvo kultury ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR.“

Je to dlouhé, vím, ale když je to tak zajímavé…

České Žlaby – Žleby

Ubytovali jsme se znovu v Českých Žlebech, kterými kdysi procházela Zlatá stezka z Pasova přes Waldkirchen a Volary do Prachatic.
Ve Žlebech byla po překročení hranice první soumarská přestávka. Byla tu napojena zvířata po úmorném stoupání od potoka Harlandbach, který tvoří hranici. Právě od zmíněných napajedel dostaly dnešní České Žleby své původní jméno České Žlaby.

Vlakem z Nové Pece do Stožce

V červnu jsme jeli ze Stožce do Nové Pece na bruslích a tak se nám to zalíbilo, že jsme si jízdu zopakovali. Zpátky jsme se ale vrátili vlakem a byli jsme velmi příjemně překvapeni jeho čistotou. Doporučuji.

A dost. Pokračování zítra. Z bruslí mě tentokrát tak bolí nohy, hlavně chodidla, že si jdu lízat rány. A mimochodem, rozhodla jsem se, že v některém budoucím povídání prozradím svoje fígle, co dělám, aby mě holčičky nožičky nebolely nebo přestaly bolet, když už to dělají. Takže….máme se na co těšit.