Mým oborem,
koníčkem i vášní
je rehabilitace.

Inspiruji a zvu druhé na cestu k rytmu, rovnováze a radosti.


Proč jsem tady?

Co tu dělám?

2n

 návrat k
"GALÉNÉ TÉS PSYCHÉS"
 tišině duše

 

Kdysi jsem vystudovala rehabilitaci, ve stručnosti by se dalo říct, takovou pěknou prácičku s tělem, ale...ale už přeci z pohádek jsme všichni věděli, že kromě těla tu je taky duše nebo-li vědomí.

Jak šel čas a já jsem prošla asi miliónem dalších postgraduálních výcviků ohledně těla i vědomí, studiem různých metod a technik v rámci svojí profese i tak říkajíc svého životního nastavení. Zkrátka jak šel čas, mezitím co jsem pracovala, studovala, rodila a různě pokoušela život a on mě, došla jsem ke stejnému závěru jako na začátku. 
 
Takže světe div se, udělala jsem si takovou pěknou okružní jízdu a stejně jsem se nepohnula z místa! V názoru na tělo a vědomí jsem tam, ke jsem byla na začátku. Co naplat. Nejde to od sebe odpárat, odříznout ani jinak oddělit. Nejde.
 
Ba co víc, v duchu hesla dobrý sluha, špatný pán, je výborné a výhodné, dokonce velmi výhodné být se svým plazím mozkem a autonomním nervovým systémem, zkrátka a dobře s buňkami svého těla a se svým vědomím zadobře.
 
Starat se o svoji duši. Hýčkat se a milovat. Dát svým buňkám lásku a pečovat o to, aby jim bylo dobře jako v bavlnce. Cítit svoje tělo a nemyslete si, už tohle je kumšt a pro některé tvrdý oříšek. A navíc cítit svoje tělo a vědomí ve vzájemné náklonnosti a shodě, tak to už je Hieros gamos neboli božský tanec. Přítomnost, přijetí sebe sama a zdravá sebeláska dává křídla tvoření nádherného, radostného a plného života pro sebe i pro druhé.
 
A protože už jsem velká holka, důkazem toho je, že neztrácím čas zbytečnými formalitami a jdu rovnou k věci, tak mi došlo, že to, oč tu běží je:
 
1/ udržet se nad vodou
2/ vyšší stupeň na hodnotící škále je dostat se do rovnováhy 
3/ a nejvyšší je tu rovnováhu bez větší námahy udržet díky pružné seberegulaci.
A to už vůbec nemluvím o radosti (často znovunabyté) a rozkoších života. To je samostatná kapitola.
 
 
A kde jsem já?
 
Asi takhle:
S radostí, někdy to s ní taky vázne, jsem na cestě.  Plynu v té rozmanitosti řeky života a střídavě penduluji mezi 2 a 3. Ale nebojte někdy i 1, no jasně, jsem člověk.
 
Mimochodem ty 1 dneska považuji za dary, za hýbatele pokroku. Jsou to takové moudré, někdy jemné a někdy méně jemné regulátory či korektory. Když šlápnu vedle, tak rychle šup šup zpátky do rovnováhy. Jsou to dary, v podstatě přestupní stanice vývoje, které mohou přimět člověka začít se sebou pracovat a rozšiřovat svoje vědomí. Podívat se na ta ohromná mysteria života a smrti jinak.
 
 
tělo  buňky  paměť  instinkty  pocity  emoce  spojení  pravda  dech  rytmus  mysl  sny  vědomí  zdroje  rovnováha  střed  domov  stabilita  intuice  meditace  inspirace  radost  ryzost  flow

víra  naděje  láska
 
 
Pro mě je tělo hudební nástroj, skvostný hudební nástroj, brána do mysli i vědomí. Díky němu můžeme vnímat fyzické podněty a cítit svoje pocity a emoce. Můžeme žít život. Jsem vděčná a moc ráda, že mám díky znalostem fyzioterapie nástroje pro detailní hru na struny těla, které rozezvučí mysl a mohou pohladit duši. Pro mě to je nekončící příběh nekonečného zkoumání a poznávání.
 
 

čtyřlístek štěstí

práce s tělem, s buňkami a myslí, meditace a to vše do praktického života pro sebe i pro druhé

 
 
Uvědomila jsem si, že i přes jistě záslužnou roli, kterou mají psychologické směry, které pracují s rozumem, nastávají v životě člověka okamžiky, kdy tento způsob pomoci není úplně to pravé ořechové. A tady vzniká prostor pro terapii, která pracuje s tělem a pocity, s tělesnými buňkami a jejich pamětí. Ty jsou pravdivé.
 
No není divu, že mě život přivedl k tělesnému prožívání - Somatic experiencing ( Dr. Peter Levine ). V roce 2017 jsem ukončila tříletý výcvik http://ase-cr.cz/. Je beze sporu, že SE padlo na úrodnou půdu, úrodnou ano, leč zamrzlou. Sama na sobě jsem měla možnost procítit a naplno prožít rozmrznutí a obnovení spojení sama se sebou nikoli "řešením svých problémů", ale čistě jen skrze budování stability a zdrojů.
 
Tělesné prožívání bylo logickým pokračováním na mojí životní cestě. Dalo mi křídla v dalším pokračování zkoumání lidských možností do ještě hlubších hlubin, ale s lehkostí, to kvůli těm křídlům a inspirovalo mě k jinému přístupu a k zacházení s daleko jemnějšími a funkčními nástroji nejdřív pro sebe a pak i pro druhé v každodenním praktickém životě. Pro plynutí životem v rytmu, v rovnováze a radosti.

 

Práce v nemocnici – velký inspirační zdroj

V letech 2010 - 2015  jsem pracovala v berounské Rehabilitační nemocnici.

Přišla jsem v době, kdy byla zrekonstruovaná pouze její část. Dnes je to jedno z nejmodernějších /možná již nejmodernější/ zařízení, s výbornou reputací, které vyhledávají klienti z celé republiky.

Zažila jsem úplné začátky budování oddělení léčebné rehabilitace při Artroskopickém centru, protože jsem ho v té době dva roky vedla. Měla jsem možnost svobodně tvořit a budovat, což bylo ohromné.

Měla jsem na starosti organizaci a chod oddělení, úzkou spolupráci s lékaři ortopedy, metodické vedení fyzioterapeutů i individuální rehabilitaci.  Ono se to všechno jednoduše řekne, ale vždycky to růžové nebylo. Nicméně když se ohlédnu, to nadšení a radost, kterou jsem měla v krvi, to byl takový motor, že jsem byla schopná stihnout i nemožné.

Bylo to pěkných a hutných skoro šest let a jsem za ně vděčná. Na Artroskopickém centru jsem se toho hodně naučila. Nebyl to povrchní zájem, problematika bolesti mě natolik zaujala, že jsem přemýšlela a hloubala, co s ní.

Tady by moje vyprávění mohlo skončit, ale pak byste se nedozvěděli, jaké je to dech beroucí dobrodružství, to objevování, zkoumání, a ověřování souvislostí, že to není nahodilost, ale opakující se jev, který potvrzuje určitou zákonitost.

 

A tak pojďme dál, zajímalo mě…

Jak ovlivnit vnímání bolesti?

Jak ovlivnit bolest, lépe vnímání bolesti, které sužuje pacienty po operaci, ne cestou léků tišících bolest, ale již samotnou fyzioterapií, aby to bylo pro ně snesitelné.

Sbírala jsem informace a ověřovala si je. Chodila jsem se dívat na operační sály nikoli pouze k jednomu operatérovi, ale k různým operatérům na různé operační výkony na pohybovém aparátu, abych věděla, s čím potom na rehabilitaci zacházím.

Jakou můžu použít sílu, co si můžu dovolit s operovaným kloubem, abych ho nepoškodila, ale zároveň, aby dostal to, co potřebuje.

Zjednodušeně, pracovat s kloubem a ovlivňovat mozek a pracovat s mozkem a ovlivňovat kloub.

Zajímavé, že? Mozek "nepřemýšlí" ve svalech, ale v pohybech. Motorika člověka, to, jak se pohybuje, ukazuje v jakém stavu je jeho mozek nejen somaticky, ale v psychosomatických souvislostech.

Přemýšlela jsem, jak ovlivnit vnímání bolesti fyzioterapií, a to od samého začátku, ještě před operací.

Je to jako s malým dítětem, když se učí hrát na klavír. Naučí-li se hned od začátku špatný prstoklad, je pak těžké ho to přeučit. Paralelu jsem viděla např. s nácvikem fyziologické chůze ještě před operací.

Jak co nejjednodušeji a nejrychleji naučit člověka správně chodit, aby se nenaučil a nezafixoval nějaký paskvil, špatný stereotyp, ten "špatný prstoklad", který se pak bude po operaci horko těžko přeučovat. Pacienta to bude víc a delší dobu bolet a my s tím máme práci navíc.

 

Na detailech záleží

Záleží už na samotném impulzu flexe - ohnutí kolena, aby byla chůze bez bolesti, jakoby "zadarmo", s co nejmenšími silovými nároky na svaly, které tuto funkci vykonávají.

Co je k tomu potřeba? Jak to udělat? Co limituje pacienta?

Samozřejmě otok, bolest a jeden velmi důležitý faktor, od kterého se všechno odvíjí, a to je strach.

Na detailech záleží…ano… potřebujeme je ale vidět v souvislostech celku

Na lékařské fakultě se medikům přednáší, že: „ …ve vítězných armádách se hojí rány lépe než v poražených. “

Myšlení, psychika enormně souvisí s jakýmkoli onemocněním

Zvykli jsme si od sebe oddělovat tělo a psychiku, ale každý z nás má svůj životní příběh a mnohá onemocnění souvisí s životními příběhy, nejenom s tělem. Zařadit onemocnění do psychologických, ekonomických a sociálních souvislostí je vždy důležité.

Přemýšlela jsem, jak pracovat se strachem…. Jak významnou roli v otázce bolesti, stresu a traumatu hraje vazivový aparát a nervový systém, autonomní nervový systém, nervus vagus, ventrální a dorzální vagální systém.

Jaké mechanismy se uvádějí do chodu pro obnovu zdravé sebe-regulace nervového systému a emocí. A jak tyto mechanismy použít v terapii.

 

A tady mě to napadlo - RYTMUS

Rytmus a rytmizace jsou prostředky, které sníží vnímání bolesti na minimum, umožní celkové uvolnění a člověk projde celým procesem mnohem snáz a lehčeji.

Princip je nadčasový.

Věděla jsem, a v praxi se mi to dnes a denně potvrzuje, jak je důležité začít rehabilitaci již před operací. Připravit na ni člověka fyzicky i psychicky. Jak to dokáže urychlit a usnadnit pooperační hojivé procesy. Lidi to pak všechno zvládají s větším nadhledem, pohodou a často s humorem.

Můj muž říká: "Když je mi blbě fyzicky, tak to má vliv na psychiku a obráceně, když je mi blbě psychicky, tak to má vliv na tělo, třeba ne hned, ale za čas jo."

Poskládala jsem dohromady svoje pozorování, praktické zkušenosti i vlastní poznatky a propojila jsem je s obecnými principy.

 

A výsledek?

Postupně jsem vytvořila systém s metodou, která je určena pro lidi, kteří se chystají na operaci kolenního kloubu. Původně byl „ušit na míru“ pro plastiku předního zkříženého vazu.

V průběhu času se ale ukázalo, že princip metody je aplikovatelný v mnohem širším měřítku, ne jen pro koleno.

Metoda, která dokáže zmírnit bolest a tím usnadnit a urychlit návrat do každodenního života. To znamená i do práce. Nemarodit déle, než je nezbytně nutné.

Obzvláště v dnešní, na výkon postavené době se vyplatí investovat do svého zdraví a předcházet zraněním, úrazům a bolestem prevencí.

Ovšem pozor, často jsme zvyklí trénovat svaly, nikoli vnímání, senzitivitu, koordinaci a zpracování informací - pohybovou inteligenci, jak se to děje například v čchi-kungu, józe, tchaj-ťi, při cvičení s togu válcem či při tanci.

Tahle cesta je jiná, postupně vede k tomu, že si člověk najde sám klíč k autoterapii. Vede k pochopení a porozumění způsobu, jak si s problémem pomoci sám. Nebýt do nekonečna odkázaný na cizí, byť sebešikovnější zlaté ručičky fyzioterapeuta. Šetří mu peněženku.

 

3x když

Když cvičíme pouze svaly, tohle vnímání nemáme, neumíme si bolestivý podnět správně zařadit. Máme na onemocnění často špatný náhled a nezřídka končíme až na operačním sále.

Když přijdete k ortopedovi, odoperuje vám koleno, kyčel, rameno.…a je to. Jenže u řady onemocnění pohybového charakteru je potřeba s klientem pracovat delší dobu, komunikovat s ním. Je potřeba ho vést a dohlédnout na to, jak si vytváří vlastní klíč k tomu, aby začal pracovat sám. Zapojit ho do léčby jako aktivního účastníka.

Když už se ale stane, že musíte na operaci, vyplatí se vám investovat do rehabilitační přípravy. A moje zkušenost z třicetileté praxe v oboru je taková, že se vyplatí ještě před operací.

Můžete tím eliminovat možná rizika a komplikace.

Šetří to váš čas a vaše peníze.

 

Zpětná vazba

Zpětnou vazbou a známkou toho, že metoda pomáhá, je nezanedbatelné množství spokojených pacientů. Mnozí měli možnost srovnání, protože byli opakovaně na operacích v různých zdravotnických zařízeních, s různými přístupy a úrovní rehabilitace.

 

Rytmus a uvádění do rovnováhy je nekonečný inspirační zdroj, který má obrovský terapeutický účinek….

Vytvořila jsem další koncept, tentokrát senzomotorického cvičení balance a rovnováhy s togu válcem. Tento druh cvičení ovlivňuje přes periferii těla mozek a naopak.

Metoda senzomotorické balance na Togu válci – První část

Metoda senzomotorické balance na Togu válci – Druhá část

Cílem není prvoplánový trénink svalů (i když se tak děje), ale cvičení vnímání, senzitivity/citlivosti, koordinace, zpracování informací a propojení pravé a levé hemisféry. Lze ho využít jak pro zmiňovanou prevenci, tak i po operaci pohybového aparátu nebo jen tak pro radost.

Cvičení pomáhá např. lidem, kteří jsou po sejmutí sádry, ortézy nebo po operaci končetiny, aby ji jejich mozek „vzal na milost a přiřadil ji zpátky k tělu“.

Aby se plnohodnotně obnovilo spojení mezi mozkem a končetinou. Dotyční pak rychleji přestanou kulhat nebo začnou používat ruku. Dřív se uzdraví.

 

Závěr je začátek…

Cením si vás, a proto vám předkládám jak online, tak i osobně ve své praxi něco, co není rychlokvaška nebo obecné rady, ale koncepty, které jsou výsledkem mé dlouhodobé práce, za kterou je skryto mnoho energie. A za to si cením pro změnu sebe. To má smysl a přináší mi to radost.

 

1n

Inspiruji a zvu druhé na cestu k rytmu, rovnováze a radosti.

Je to cesta, která mi pomohla, a já na ni zvu i vás. Pokud máte zájem o individuální návštěvu, můžete se objednat